Co se týče kosmetiky netestované na zvířatech, častokrát jsem se setkala s názory, že se nejedná o spolehlivé výrobky a nemají požadovaný účinek. Bohužel jsem slyšela i obavy z toho, že kosmetika je uvedena na trh bez jakéhokoliv předchozího testování. Nic z toho však není pravda.
Naopak existuje hned několik různých způsobů, které přecházejí utrpení a bolesti mnoha zvířat a zkrátka nám jejich vývoj nabízí možnost vydat se cestou hodnou dvacátého prvního století. Prostřednictvím těchto metod bylo schváleno již kolem 20 000 kosmetických složek, které lze na základě schválení používat do kosmetických produktů.
Alternativní metody testování na jedné straně vyžadují větší investice a z pohledu firmy je testování na zvířatech levnější a snadnější způsob, avšak alternativní metody vykazují mnohem přesnější a důvěryhodnější výsledky, kterých prostřednictvím testování na zvířatech nezískáme.
Nyní se podíváme na některé alternativní metody, které kosmetické značky vlastnící certifikát HCS (Human Cosmetic Standard) používají. Na následujících řádcích jsem popsala nejpoužívanější alternativní metody společně s tím, jak fungují a proč jsou spolehlivější volbou pro testování látek.
Počítačové systémy
Při jedné z alternativních metod hraje důležitou roli naprogramování počítačového systému. V jeho paměti už totiž existuje určitý soubor informací, podle něhož následně rozlišuje další chemické látky i podle toho, jak vypadá jejich struktura. Dokáže tak určit, jakým způsobem daná látka bude působit při setkání s lidským tělem. Výsledky tohoto modelu jsou velmi přesné a jeho práce tak dokáže nahradit i test toxicity prováděný na zvířatech. Počítačový systém se nepoužívá jen při vývoji kosmetických produktů, ale také při testování léčiv.
Buněčné a tkáňové kultury
Buněčné kultury jsou rostlinné i živočišné buňky, které se za zvláštních podmínek pěstují v laboratořích. Tímto způsobem lze v kulturách vypěstovat téměř všechny typy lidských buněk. Pakliže dojde k pěstování několika buněk společně, dojde tak k utvoření tkáňové kultury, která simuluje tkáň lidskou. Jejich život může být udržován dlouhou dobu a lze na nich pozorovat změny při setkání s určitou látkou. Tato metoda se užívá především při vývoji léků a vakcín a hraje velkou roli při zkoumání rakoviny, AIDS, sepsi a ledvinových onemocněních. Kosmetické přípravky se naopak testují na trojrozměrných modelech lidské kůže.
Mikroorganismy
Při testování různých látek je možné využít i mikroskopicky pozorovatelné organismy jako jsou například bakterie a kvasinky. Na těchto mikroorganismech lze zkoumat, jak lidská kůže reaguje s určitou látkou po setkání se světlem. Stejně tak je na nich možné testovat karcinogenitu daných látek. Metoda využívající mikroorganismy též přispívá do oblasti vývoje očkovacích látek či insulinu.
EYTEX Screen test
Tento test slouží jako alternativa k testu oční dráždivosti, při němž se látka aplikuje do očí králíkům, kteří látku z oka nemají šanci vyplavit kvůli absenci mrkacího reflexu. EYTEX Screen test využívá proteinový roztok získaný z fazolí, který působí stejně jako protein v lidském oku. Následně dochází k pozorování, jak moc se roztok z fazolí zakalí. Podle toho je možné poznat, do jaké míry je látka nebezpečná pro lidské oko.
Dermatologické testování
Kosmetické výrobky se v některých případech testují i na dobrovolnících. Takové testy nejčastěji probíhají ve Státním zdravotním ústavu a dochází v něm ke sledování působení vlivu kosmetického výrobku na kůži dobrovolníka. Ovšem pozor! Nápis ‚Dermatologicky testováno‘ na kosmetických produktech není v tomto ohledu relevantní, neboť nevylučuje předchozí testování na zvířatech. Jedinou zárukou jsou příslušné certifikáty, které značka vlastní (HCS).
Testování kosmetický složek, čistících prostředků či léčiv mají firmy možnost provádět mnohem civilizovanějším způsobem. Některé z nich si takovou cestu zvolí a mnohé upřednostní tu snazší a méně nákladnou. Každý kupující si takovou cestu volí nepřímo také. Investováním svých peněz do značek, které nehumánní byznys stále provozují, je podporujeme v jejich činnosti. Uvedla jsem nejběžnější metody, které dokazují, že to jde i jinak. A je třeba toho využít.
autor článku:Viktorie Melkusová
