Osudy bíglů v laboratořích

Každý z nás určitě slyšel slovní spojení „pokusný králík“ a zcela určitě ho ve svém životě několikrát použil, ne nutně v jeho pravém smyslu. Stejně tak považujeme za ona „pokusná“ zvířata hlavně myši nebo krysy. K testování léků či látek používaných do kosmetiky a čisticích prostředků se však využívá mnohem větší množství zvířat, než o jakém se všeobecně ví. Kromě jmenovaných to mohou být i morčata, ryby, kočky, opice, prasata či dokonce psi.

Česká republika se drží na předních příčkách, co se týče chovu psů a koček v domácnostech v Evropě. Podle průzkumů každá druhá domácnost chová minimálně jednoho psa či kočku. Jak je tedy možné, že na jedné straně si vážíme domácích mazlíčků a s láskou o ně pečujeme, když na druhé straně jsme ochotni tolerovat utrpení cizích?

Pro pokusy se nejčastěji používají psi plemena bígl. Má to hned několik důvodů – bíglové mají přirozeně milou a veselou povahu a jsou velice chytří a učenliví. Taktéž nemají sklony k pražádné agresivitě, a sice ani vůči lidem, kteří jim ubližují. V tomto případě nemusím vysvětlovat, proč je tato jejich vlastnost tak podstatná pro tento druh průmyslu.

Bíglové jsou poměrně malého vzrůstu, což je také důležité hned z několika důvodů. Zaprvé mohou být umístěni v opravdu malých kotcích – na jednoho až dva psy je vymezen prostor o velikosti čtyř čtverečních metrů. V průběhu testování nějaké látky, kdy jsou psi vystavování pokusům, je tento prostor často ještě zmenšen až na dva metry čtvereční. Náklady na jejich vyžití taktéž nejsou tak velké jako by byly u větších plemen.

Kromě léků a látek do kosmetických produktů se na bíglech testovala i léčba závislosti na alkoholu. V rámci takového testování je psům zavedena hadička s látkou do čumáku. Následně je jim až jedenáctkrát během devíti hodin odebírána krev. Při testování cigaret je jim nasazena maska, do níž vede hadička, kterou je dovnitř vpouštěn kouř.

Jedním z nejhorších testů, které jsou na psech i kočkách prováděny, je test toxicity na celé tělo. Při takovém testu je zvířeti podáváno různé množství látky, aby bylo zjištěno, jaká dávka je pro člověka nebezpečná. Test se provádí tak dlouho, dokud látka nezabije polovinu ze skupiny testovaných zvířat. Vše se obchází bez jakýchkoliv tišících prostředků. Psi, kočky i jiná testovaná zvířata se tak pouze trápí v neuvěřitelných bolestech, dokud nezemřou. Výsledky tohoto testu však nemají velkou výpovědní hodnotu, neboť přenesení výsledků na člověka v praxi nefunguje spolehlivě.

Proč stále existují tak markantní rozdíly v tom, jak společnost přistupuje k různým tvorům, třebaže jsou stejného druhu? V čem se týrání psa v domácnosti liší od toho, čím prochází psi za dveřmi laboratoře? Někteří tvorové si vylosují špatnou kartu osudu a jejich život je naplněn strachem a bolestí. Třebaže všechna zvířata naráz nedokážeme ihned osvobodit, investováním do produktů netestovaných na zvířatech se stavíme na odpor těm, kteří na jejich utrpení vydělávají. A to má smysl.

autor článku: Viktorie Melkusová